Je to sice dál, zato o to horší cesta

„Pojedeme zkratkou! Je to sice dál, zato horší cesta“  – na tuhle hlášku z filmu Sněženky a machři si občas vzpomenu.

Dovolená v Krkonoších ukolébala mou ostražitost, neboť vše probíhalo bez jediného škobrtnutí. Auto se chovalo vzorně, penzion byl krásný, personál báječný a procházky – idyla 😊. Počasí? No kosa, no, už si zvykám 😊

Tak ještě pár dní v Krušných horách. Že bude zima jsem tušila, takže balím sofhshelku, dlouhé elasťáky, co by mě tak ještě mohlo potkat?

No, co asi, plány mého muže. Jeho heslem je evidentně: Cesta je cíl a chodit po stezkách je pro zbabělce.

Že už jste to tu četli a že už bych to po těch letech manželství mohla vědět?

Já to asi nějak vždycky zapomenu nebo co :-).

Takže když jsme se vydali k medvědím vodopádům, s tím, že je to kousek, tak maximálně 4 km, nechala jsem se ukolébat.

Košíček na houby, nožík a malá lahev s vodou. Do kapsy malou čokotyčku, přece jenom…

Krásná stezka nás dovedla na rozcestí. Já tvrdím, že je potřeba odbočit vpravo a jít po červené.

Názor manžela?

„Jdeme rovně a zkrátíme si to.“ Ukazuje v mapách na mobilu.

Ok, cesta vypadá solidně, tak co už. Když po další hodině lovím vlastní mobil abych se ujistila, že jdeme dobře, mobil hlásí, že ještě cca 1,7 km. Ouha, podobnou vzdálenost hlásí ještě další hodinu.

Když slézám prudkou stráň s košíkem v ruce, přemítám, jestli je lepší sedět 5 hodin v letadle nebo být 5 hodin v lese. Nevím to do teď 😊.

Konečně cesta. Z té potřebujeme odbočit a už tam prý budeme. Fajn, takže ještě přebrodíme potok, neboť na té správné odbočce se neshodneme a pak zase lezeme po kamenech… prý je to stezka.

No, každopádně cachtání v ledové vodě vodopádu bylo báječné a když už jsme se dostali na zpevněnou cestu, bylo to k chatě vážně jen asi 4 km.

Takže filmové hlášce -„Pojedeme zkratkou! Je to sice dál, zato horší cesta“, zdar a ťapkání v lese 2x zdar 😊

Jo a houby jsme nasbírali na zpáteční cestě, takže košík si výlet neudělal nadarmo.