Jak se žije v pohádce

Chce se mi začít klasikou… Byl jednou jeden král a ten moudře a spravedlivě vládnul.

Ale když se tak podívám po Evropě, nikoho moudrého nevidím.

Já si v poslední době připadám trochu jako v pohádce Chytrá horákyně.

Ne, že bych sama sebe považovala za moudrou a chraň bůh, že bych chtěla být královnou v tomto nebo jiném státě 😊.

Spíš mám na mysli, že si naši „vyvolení“ myslí, že kůň může mít hříbě a ryby nejspíš rostou na stromech.

Nebo už jim vláda peněz zatemněla zdravý rozum a nám nejspíš taky.

Jak jinak si totiž vysvětlit informaci, která ke mně doputovala.

Máte dům a u něj studnu? Pak prý musíte její vlastnictví hlásit a platit za to, že jste si ji nechali udělat a čerpáte z ní vodu. Co na tom, že jste zaplatili dům, pozemek, odvádíte daně a studnu jste si řádně zaplatili. Pramen (potažmo voda ve studni) totiž nejsou vaše. Ok, tomu bych rozuměla. Nejsou moje, je to dar Matky Země. Omyl, stát si myslí, že voda je jeho … Jako jak???

Fakt lze všechno převést na peníze a za všechno budeme platit?

Bydlíš na vesnici a máš lepší vzduch, zaplať.

Máš svoji zeleninu na zahrádce zaplať.

(Tohle snad ještě uzákoněno není, aspoň doufám.)

Už jsme ovšem v jiné pohádce – Tajemství staré bambitky. Papírové peníze vynalezli dávno, teď se s ještě větším úspěchem používají ty virtuální, to je asi ovšem na jiný příběh.

Takže jsem nelenila a začala hledat, jak je to s poplatky. A ejhle, co jsem našla „V případě domovních studní je povolený i skutečný odběr jistě vždy menší než uvedená rozhodující výše, tedy 6000 m³/rok. Toto množství totiž odpovídá spotřebě vody pro více než 100 obyvatel.“ Zdroj >>>>

Takže já doufám, že jsme z obliga i když tady jeden nikdy neví, protože na žádném vodprávním úřadě jsem nebyla. (Název jsem si vážně nevymyslela.) 😊

Vodě zdar a vodníkům zvlášť.

Příště snad zase jiné téma, zkusím se od témat co mě zvednou ze židle na chvíli oprostit. 🙂