Je mu 30 a bydlí s vámi? A víte proč?

Napadlo vás co může být příčinou toho, že dnešní „děti“ nechtějí opouštět rodné hnízdo?

Taky máte pocit, že dnešní fenomén je spolubydlení rodičů a dětí? Tedy těch singl.

Nikam se neženou, užívají si život a maminčinu péči…mamahotel.

Když jsem chystala další workshop na téma „Limbický otisk“ a vše okolo našeho zrození, tak mi to došlo.

Miminko bydlí v bříšku asi tak 9 měsíců, jak kdy, jak u koho. Tady vám nic nového určitě nepovím. Že je schopné všechno vnímat i ve svém pokojíčku, to už se také ví. Od početí reaguje, nejprve na vibrace které se šíří v těle maminka, na její nálady, strachy. Později slyší zvuky, hudbu.

Je s maminkou propojené. Každým okamžikem po celou tu dobu. Výživu získává z placenty díky pupečníku. Jaká je, samozřejmě ovlivní hlavně nastávající maminka….

Tak je to celých 9 měsíců… fakt dlouhá doba.

Najednou přijde ten den… Vnímáte kontrakce, miminko hlásí, že je připravené opustit bezpečí vašeho bříška a podívat se mezi nás.

Tak a teď nechci, aby to co napíšu, vyznělo jako útok na naše porodnictví… respektuji, že to tak někdy je a pokud to někoho donutí třeba jen k zamyšlení, budu moc spokojená.

Jak totiž probíhá takový ten unifikovaný porod?

Ano, souhlas, už to jde i jinak, ale ne každá maminka si umí říct a ne každé zařízení je s tím v pohodě.

Takže příjem, hromada papírů, vyšetření, monitor.  Trochu to přeskočím.

Porod se rozbíhá a v tu chvíli začnou maminku polohovat, mluvit na ní, štelovat světla… Je to vážně tolik nutné?

Zkuste si to. Sedněte si a soustřeďte se na svůj dech.. kde jste teď? V těle. (Při porodu v tuhle chvíli dochází k vyplavování oxytocinu.)

Tak a teď vám začnu dávat pokyny…“ Dejte si tu nohu sem maminko, a dýchejte, tááák pěkně zhluboka“

Kde jste? No v hlavě… myslíte, že hlavou porodíte? Těžko, milá bleško.

No a pak se občas pan doktor diví, že ten pěkně rozběhnutý porod najednou nemá ty grády.

Všechno dobře dopadne. Miminko je venku.

Tak, ale uvnitř je ještě placenta..a s tou bylo miminko spojené s tělem maminky 9měsíců… takže pokud v tuto chvíli dojde k nerušení tohoto spojení odstřižením, kde asi tak zůstane identita s kterou je miminko spojené? No uvnitř maminky. Placenta je zdroj informací a najednou je miminko tady…venku, zima, spousta světla, cizí ruce a to co mu poskytovalo propojení tu není… zůstalo součástí maminky… kus jeho, jeho JÁ.

Občas mi přijde jako zázrak, že tohle všechno jsme zvládli, že ten malý, bezbranný uzlíček přežije takovéhle zacházení.

Co strašného by se stalo, kdybychom všichni méně spěchali, dali si čas, když ne jindy, tak aspoň ve chvíli kdy se rodí nový život.

Počkat, až se narodí i placenta, až dotepe, až pobyt zde, bude pro miminko realitou.

Moc prosím, pojďme to zkusit, ten malý bezbranný uzlíček si to vážně zaslouží a maminka taky.