Kolik životů má kočka?

Položili jste si někdy tuhle otázku? Dost mě to zajímá.

Říká se, že kočka má devět životů a já v to pevně doufám, neboť ta naše jimi dost opovážlivě plýtvá.

Ovšem kočičí přístup mě učí důvěře, trpělivosti a nemít očekávání ani nelpět na výsledku. Ono mi totiž nic jiného nezbývá.

Naše kočka je totiž čas od času hotová „Kalamity Jean“. Když přišla s rozpáraným břichem a přežila, myslela jsem si, že to byl největší test její i mojí odolnosti.

Chyba lávky. Poslední kalamita nebyla o moc menší. Na dvoře máme dřevo, část už v úhledných špalících spočívá na svém místě a část muž postupně zpracovává.

Tolik úvod do prostředí, kde se vše odehrává.

Jsou to už skoro 3 týdny, kdy se naší kočce povedlo shodit na sebe špalek připravený ke štípání.

Na chvilku zmizela a po pár minutách sedí před schody a klepe se. Při bližším ohledání zjišťuju že kočka se téměř nepostaví, má šok a pláče při každém dotyku.

Opatrně ji tedy přemísťuji na nejměkčí místo doma a čekám na vývoj.

(Ne, nebyla jsem s ní na veterině, protože transport by bylo její poslední a morfium doma nemám, abych ji utlumila. Nicméně pro rýpaly – konzultace s veterinářkou proběhla)

Dávám homeopatika a bachovky. Zjišťuji, že na ně reaguje nejlépe. A tak v pravidelných intervalech kapeme.

Tlumí ji bolest a dávají ji prostor stonat v bezpečí.

První 3 dny pokaždé když vcházím, přemýšlím, jestli ji najdu živou, moc dobře nevypadá.

Nejí, nepije, spí.

Polkne kapičky a spí.

Teprve pak je schopná vypít trochu vody a sníst pár soust.

Fascinuje mě její moudrost.  Aby měla tělo ve správném úhlu, pověsí buď hlavu nebo nohy mimo ležení a vytváří trakci páteře.

Pokaždé když vidím, jak zvířata vědí a jsou se sebou spojení, říkám si, že se máme co učit.

Dnes už mi naše kočka přerovnává skříň, když to dovolím, ale ještě pořád dýchá pusou místo čumákem, v pohybu je opatrnější, přesto už opět trénuje sebe i nás. Po dřevu běhá dál a tak doufám, že její anděl strážný má stabilně pohotovost.

Kdo má kočku, moc dobře ví, kdo u nich doma vládne 😊