Od požitku k prožitku a zase zpátky

Štír, každoročně se zaryje, hrabe a vyndává témata jen proto, aby mohla být viděna a uzdravena. Letos mi to přišlo opravdu o prožívání nikoliv požívání zážitků 😊 (a fakt jsem ráda, že vnímám úlevu a pomalý vzestup) Tak podobná slova, tak rozdílné vjemy.

Přičemž slovo Žít je kořenem každého.

Rozdíl je, zda jsme přítomní v okamžiku kdy se nás tohle všechno dotýká. Jestli jsme ve svých tělech.

Máte pocit, že si hraju se slovy a vás se to netýká? Ba ne, je to o nás všech. Hodně to vnímám při terapiích. Na otázku a „Kde to cítíte?“ Se na mě vyhrne záplava slov anebo udivený pohled, nechápající, o co mi jde.

O PROŽITEK!

O to, co teď prožíváte, Ono je to fakt těžký.

Znám to, při skládání pomůcek na jógu mi došlo, že těžký si to dělám sama. Fakt blbý. Nevěděla jsem, jestli se tomu smát nebo se vztekat, že jsem marná. A na otázku kamarádky: „a co teď potřebuješ“? Zněla má odpověď: „to právě nevím“. Nebyla jsem schopná navnímat, co potřebuju. Až když mi předestřela možnosti, došlo mi to.

Bingo. 😊 V módu uvnitřnění se mi zase žije dobře.

Proto já mám ty své ČARODĚJKY a vy máte mě. Když v tom jsme, najít nadhled je někdy sakra těžký.

Jenomže tělo je náš informátor, nikoli hlava. Proto potřebuje vnímat co prožíváme. Ono i jídlo můžete mít jako požitek, ale taky můžete slast z dobrot prožít, a to jsme o světelný rok jinde vážení.

Vezmeme to ještě z jiné strany- Požitky si můžete dopřát dobrý jídlem, lenošením- je to aktivita kterou si užijeme, ale většinou brzy zapomeneme. Když něco prožijeme, radost, vztek, zklidnění, to zůstane vše uvnitř nás.

Ovšem obojí je potřeba. Pouho pouhý požitkář (s prominutím) dojde maximálně k cukrovce, obezitě a nejspíš i k infarktu 😊A jak dopadneme pokud budeme jen aktivní, prožívající, organizující….? Tak zapojíme všechny své schopnosti, mnohé se naučíme, ale bude nám chybět jakési ukotvení, propojení s vlastní živočišností.

Adventní čas nám obojí dopřává plnými doušky, tak si vše vychutnejme, užijme a prožijme. Naše výšiny i propady, obojí je vyživující. Jen na při našich propadech si to příliš neuvědomujeme.