Přijímající princip

Včera jsem po velmi dlouhé době viděla jednu ženu. Setkání bylo jen krátké, ale uvědomila jsem si výraznou změnu její energie.

Před rokem z ní vyzařovala jemná křehká energie, taková „vílenka“. A včera? Struktura, a tak trochu „žena od rodiny“, byla v úplně jiné energii. Až mě to zaskočilo.

Nechci tvrdit, že je něco dobře nebo špatně. Jen je to o uvědomění, jak nás ovlivňuje okolí a jak díky našemu „přijímajícímu principu“ se můžeme proměňovat.

Co vedlo u ní ke změně?

Přiznám se, že je to moje dedukce, ale včera byl vedle ní muž a před rokem byla sama s dítětem. Možná proto je vše jinak.

Tehdy na mě působila křehce a zároveň autenticky. Teď – žena se společenskou maskou přijatelnosti.

Proto vnímám jako nutnost vracet se sami k sobě, ke své podstatě, nehrát role (ani sami před sebou). Je to každodenní činnost. Zkoumání, zvažování… Je to moje, nebo přijímám cestu někoho jiného. Letošní léto hodně vnímám, že potřebuji být co nejčastěji o samotě. Nakrmit své tělo sluncem, vodou, jemným pohybem. Plynutím.

Potřebuji zjišťovat, jestli náhodou neplavu proti proudu, ne proti proudu společenskému, ale být v souladu s plánem mojí duše. Někdy mi stačí i hrabat se v hlíně, sbírat maliny, rybíz, vařit marmeládu, uklidit. Být zabraná do činnosti, být je s tím co právě teď je. Neuhýbat, prožívat.

Někdy v lásce a v radosti a někdy trochu v chaosu, napětí.