Hrajeme si všichni

Zase jednou vnímám Hromnice jako velkou změnu.

Ani ne tak venku, i když přísloví „na Hromnice o hodinu více“ je už vidět a prodlužující se den mě baví. Moje světlo je uvnitř. Rozlévá se víc a víc. Tohle se děje už delší dobu. Čím méně reaguji, na dění okolo sebe, tím méně se vztekám a nabíhám si na všechny ty vzorce ukryté v mysli a zaházené spoustou další vjemů.

Z-jedno-dušu-ji. (Na hry se slovíčky je sice šikovnější Tomáš Klus, ale nevadí.)

Hra.

Celý náš život je vlastně hra. Já si teď hraji na jednoduchost, na „bytí“. A provází mě vlastní tělo.

Na různé hry s dýcháním už jste si u mě zvykly. Tak pozor mám tu jednu novou. Bacha, vytváří se na ní závislost 😊