Podzim, ráno mlha, den se zkracuje a tmy přibývá. Každoroční realita. Kdo to má vydržet až do jara? A tak část lidí utíká před splínem a depresí někam za sluncem a teplem, letos jim asi únik nevyjde. Část bere na pomoc léky a část teplý čaj a knihu.
Proč to vlastně nezvládáme?
Zkusím použít Tibetské přísloví.
Hledat štěstí vně sebe sama, je jako čekat slunce v jeskyni obrácené na sever.
Už chápete?
Jeden z výzkumů říká, že naše schopnost radovat se, je z 50 % dána genetikou. Ovšem dalších 50 % můžeme ovlivnit.
No nevím, nevím. Podle mě si každý tvoříme svůj vesmír a ovlivnit si ho můžeme více způsoby.