Osteo – Biodynamický výcvik.

Den poslední a taky poslední ošetření.

Téma posledního dne: Kyčel a její skloubení, dlouhé kosti, koleno.

Zdroj obrázku: https://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/zaklady_anatomie/zakl_anatomie_I/pics/obr-27.jpg

„Eliško, pojmeme to v jemnosti, není potřeba rozbíhat poslední den nějaké další procesy“

Vyslovuji zaklínadlo, netušíc, co sama pro sebe otevřu za krabičku a jaký příběh, ukrytý v buňkách, tam najdu.

Dotek s kyčlí přináší vjem „Konečně se někdo o mě postará“

No jo, úraz před lety, kdy jsem si natloukla na lyžích, zanalyzuji a odbydu situaci sama pro sebe.

Eliška prochází jednotlivé pozice a před mýma očima a v celém těle, se odvíjí příběh.

Příběh starý 35 let a par dní k tomu.

Jsem těhotná, 7.měsíc těhotenství.

Krásný předjarní víkend. Sluníčko nás vylákalo na zahradu, a tak uklízíme zbytky listí z podzimu.

Cítím občas tvrdnoucí břicho a poněkud nekomfort. Moc to neřeším a až v pondělí vyrážím k lékaři.

Pak už je to rychlý proces.

Vyšetření, diskuze, zda RZP nebo klasický převoz…

V mezičase se vyděšená snažím dovolat manželovi. Doba pevných linek vytváří ještě větší napětí a zahušťuje situaci.

Střih.

Další okénko filmu.

Příjem ve špitále. Lékař (jeho jméno mi vyběhlo na první dobrou, tělo má fakt sloní paměť) na mě řve, že jsem mohla přijít o dítě.

Vypínám příjem, víc si nepamatuji.

Jen soucit a slova ženy, kterou přijímali zároveň se mnou:

„Na mě, kdyby někdo takhle řval, tak brečím“

Mně slzy tečou až teď.

Lítostí, bezmocí, vztekem, že jsem to neuměla líp.

Propouštím jednu emoci za druhou. Děkuji Dechu života za vše, co to přineslo. Konečně mám soucit i pro sebe a své reakce na cokoliv, co jen zavání agresí, neúctou.

Integrace je dlouhá a já jsem vděčná za vše, co tahle práce přináší.

Ne, většinou se na lehátku neodehrávají taková „dramata“, ale úklid v těle přináší do života úplně jiné kvality. Větší vitalitu, soucit k sobě i druhým, laskavost, zdraví.