V tichem tlukotu srdce uslyšíš svůj život.

Až ztišení, zklidnění nám pomůže poodkrýt cestu. Cestu k sobě.

Cestu těla, tekutin.

Když naše těla změknou, zjemní a zvláční, můžeme procítit svůj potenciál, propojení všech buněk, propojení se vším. Čím dál častěji to zažívám a přijde mi škoda, že jsme se od toho odpojili.  Tohle umí děti, jsou spojené se sebou, s prožíváním s emocemi. Jsou opravdové, v radosti i ve vzteku.

Kdy se stane, že se od toho začneme odpojovat?

Většinou je to okamžik „zahlcení“ vjemy, situací, kterou nemůžeme zpracovat.

Copak jste si nikdy neřekli větu „Je toho ne mě moc?“

A přitom to můžou být i hezké zážitky. Jen je toho prostě moc, moc lidí, moc zážitků, moc emocí. Třeba svatba nebo porod. Ani z jednoho se neotřepete za den. Tyhle velké předěly si uvědomujeme, ale je spousta menších které „uváznou“ v těle a časem se dožadují integrace, přijetí, propuštění z buněčné paměti. Tohle máme společné všichni, včetně dětí. Možná proto vnímám cranio jako jednu z laskavých metod.

Výhodou je, NEINVAZIVNOST.

To si jen tak ležíte na lehátku a změny se dějí. Dovolíte systému, aby pustil, co nepotřebuje a vy se propadáte do okamžiku podobného těm před usnutím. Klid se rozhostí v mysli, tělo se uvolní, relaxuje a regeneruje. Po hodině vstáváte v úplně jiném módu, než v jakém jste přišli.

(Vím to z vlastní zkušenosti, cranio je pro mě osvěžující, životodárné, regenerující a dopřávám si ho celkem často)

S čím tedy kraniosakrální terapie pomáhá?

Poruchy soustředění, u dětí i dospělých. Dlouhodobé vyčerpání, zmírnění bolestí u chronických potíží, podpora při nerovnováze imunitní, hormonální i svalové…

Kraniosakrální terapie dokáže zpracovat příčinu obtíží, nikoliv jen jejich následky a projevy. Ty se často pojí s psychickou stránkou a mají původ ve stresu, negativních prožitcích či zážitcích a někdy mohou sahat až do prenatálního období kam svou myslí nedosáhneme.

Prostě když se rovná tělo, nemusí to vždycky bolet 😊

Chcete  to zažít?

Objednejte se. 🙂