Žena je voda.
Martina JungrováŽena je voda – muž je břeh
Téma s kterým se potkávám nyní velmi často. A tak si říkám, jak to máte vy? Co si vlastně za tím představíte? Jaká je ta vaše vnitřní realita a svět?
Pro mě je muž – břeh – ten co vytváří hranice, ten co určuje směr, kterým se voda vydá a žena je ta, co tohle všechno vyplní.
No a jaké to je, když muž tak trochu vlastně neví co chce, komíhá se tam a zpět, nebo je úplně rozplizlý do všech stran a je mu tak trochu jedno.
A co voda?
Voda teče kudy může. A když nemá hranice, může se rozlít, je v ní totiž ukryto spoustu síly (co takové tsunami..), ale také může stát jako rybník, bez hnutí. Jenže když nepřijde změna, vánek, kamínek co tam spadne, když nic nového nepřitéká, co se pak? Voda najednou není čerstvá, živá, ale spíš trochu hnije.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
No a když je břeh úzký? To je otázka… Horská říčka taky nemá břeh bůhví jak daleko od sebe, ale je živá, čerstvá, šumí, bublá a mění se. Velké řeky jsou poklidné, jasně nám dávají najevo svou majestátnost, klid a obrovskou sílu.
Ve vodě je ukryto mnoho síly, obrovský potenciál. Voda je pokaždé jiná. Teď venku prší a já slyším jak se každým okamžikem déšť mění. Jemný letní deštík se proměňuje v záclony vody a velké kapky cvakají o zem a najednou zase jen šumění…
Žena je taky pokaždé jiná, proměnlivá, pro muže často nevyzpytatelná… Žena i voda je živel. Mocný živel. Nezkrotíte ji, ale když budete břeh co dává směr i prostor vytvoříte spolu krajinu.
Jaká ta krajina bude, je vaše volba.
Miluju vodu. Je mojí součástí. Je to poklad, který se pořád mění. Taky mám ráda nechat se jí unášet, omývat.
Umím si ji užít.
Tak si užívejte vodu ve všech jejich podobách a skupenstvích 🙂 .
