Vždyť já odpočívám!

Tahle slova slýchávám od klientek, ať už řešíme bolesti těla nebo duše.  A co si pod tím představují?

„Snažím se chodit včas spát, občas se natáhnu, koukám na televizi… “

Je tohle opravdový odpočinek? Relaxace?

Většina z nic neumí vypnout ani při relaxační masáži, jejich hlava celou dobu přemýšlí, zkrátka „Vzala jsem tělo na masáž.“ tak co by ještě chtělo? Jenomže pozornost je upnuta úplně jinam a prožitek je na úrovni – ulevím si od bolesti.

Proč to dělají hlavně ženy? Jsme zvyklé se starat a občas zapomínáme, co vlastně chceme, co je pro nás fajn. Při masáži pěkně nastaví ručku, nožku, asi abych se s nimi zbytečně nedřela :-), aby celý proces měly pod kontrolou: Chvilku hrajeme přetahovanou a až když konstatuji. „Já pracuji, vy odpočíváte.“  Jsou schopné nechat to na mně.

Teda občas 🙂

Jenomže tohle není relaxace. Hlava si jede svoje témata a procesy. Vědomé uvolnění, přijetí doteku, chybí.

Ovšem pokud se nenaučíte uvolnit svou mysl a nacítit na tělo, bolesti se budou vracet.

Co s tím?

1. Zkuste se hluboce nadechnout a vydechnout a ještě jednou, znovu. Soustřeďte se jen na dech. Na to jak proudí skrze nos do vašich dýchacích cest a do plic a jak z nich zase odchází. Jak se roztahuje váš hrudník a zvedá bříško, při každém nádechu.
2. Teď při dýchání zavřete oči a soustřeďte se na své tělo. Pohodlně se usaďte na židli (kdo chce může si k tomu lehnout), a pomalinku procházejte svoje tělo, nespěchejte. Tam kde cítíte tlak, napětí, pošlete svůj nádech, láskyplnou myšlenku nebo pohlazení. Až ucítíte uvolnění pokračujte.
3. Jak dlouho? Minutu nebo klidně hodinu, je to jen na vás a vašich možnostech. Ujišťuji vás, že i minuta koncentrované pozornosti umí velká kouzla.
4. Naučte se vnímat své tělo a dotek. Zkuste pohladit svou ruku,úplně pomalu s veškerou koncentrací na hebkou kůži těla, na to jak druhá ruka po ní přejíždí. Jaké to je? Je vaše ruka teplá, ztuhlá, jak se vlastně má? Jak se má celé vaše tělo?
5. Vlezte si do vany nebo vyražte do bazénu. Ponořte se do vody a jen zkuste nechat všechnu kontrolu stranou, vnímat jak vás voda nadnáší, hladí, posouvá a zkuste jen tak být, nepřemýšlet o tom co k večeři, jestli mají děti úkoly. Zkuste jen být, bez kontroly procesu, voda stejně ví lépe než my, co má dělat ( Tak jí prosím neraďte).