A víš, co vlastně chceš?

Tak zněla jedna z otázek sobotního večera, kdy se sešlo celkem dost žen.

Co se asi tak může řešit?

Vztahy, děti, práce.  Už jsme celkem velké holky a asi bychom to měly vědět. Jenomže skutečnost je často jiná.

Proč?

Co když se ženeme za něčím, o čem máme jen mlhavou představu. Co když si vytváříme svět podle toho, co by se mělo a jak by se mělo. Co když se snažíme své partnery vychovávat místo inspirovat?

Když jsem byla malá i trochu větší, mít vlastní názor bylo špatně. (Šmankote, nemám to za zlé svým rodičům).

Moc nevyčnívat.

A i já vzorná, vychovaná a poslušná holčička jsem se čas od času šprajcla. Třeba paní učitelce na dějepis. To, když na mě ječela, že zápis nemám tak jak ho ona nadiktovala a když jsem chyběla, měla jsem si ho opsat. Podotýkám, že látku jsem ovládala skvěle. (Následovalo předvolání mamky do školy)

V prváku na intru, to jsem se pro změnu sebrala a o vycházky jela domů, přát babičce k narozeninám. Skončilo to podmínečným vyloučením z intru 😊.

A tak jsem se dlouho snažila být hodná, moc se neprojevovat. Má to ovšem jednu velké ALE.

Zapomenete, kdo jste, kam chcete jít a co vás vlastně baví.

Už před lety jsem tenhle svět začala znovu objevovat. Svůj svět. Poznání sama sebe.

Proč se teď k tomu vracím?

Dochází mi, jak se mám skvěle. Vím, co chci. Žiju to.

Jasně, spoustu věcí mě rozčiluje. Ale o tom přeci život není. Náš pocit štěstí je poskládaný z maličkostí, a tak je každý den hledám.

Ranní kafe a bazén, sms od spokojené klientky, kočka dožadující se mazlení, dozrávající jahody a třešně… Je toho spousta.

Pojďte to zkusit taky.

Jaké jsou ty vaše maličkosti, co dělají den hezčí?

Kam směřujete v práci nebo ve vztahu?

Chcete podávat výkony nebo si užívat to, co děláte?

Mluvíte upřímně se sebou s partnerem, s dětmi?

Občas se mi dějí věci, kterým nerozumím,  ke zklidnění myšlenek někdy stačí meditace, nebo si beru do ruky kabalu a po stopadesaté sedmé, čtu. Odpověď mi často dojde velmi rychle.

Pak už je na mě, co s tím udělám. Když znáte, proč, je jednoduší najít jak. Chci tvořit nebo být oběť a plakat, že tohle přeci nezměním? Ne, nezměním spoustu věcí, ale mohu změnit svůj přístup, úhel pohledu, nebo to přijmout.

Jo, den má 24 hodin, střídají se roční období a v některé dny jsem fakt protivná a taky sousedovic kohout mi vážně leze na nervy 😊.

Jestli to chcete podobně, jsem tu pro vás, stačí se objednat: Tady

Chcete mi odpovědět na otázky? Napište mi: jungrova.m@seznam.cz