Jak jsem se učila chodit

Už je to par měsíců, co přišla má stálá klientka na masáž a já byla jak u vytržení. 

„Leni, ty máš úplně jiné držení těla.“

„Viď,“ „To se stalo za jediný víkend.“

„Byla jsem na kurzu.“

Vážně mě to ohromilo. Pokud někdo dokáže takový zázrak, chci si to vyzkoušet.

Dostávám odkaz, registruji se a platím zálohu.

Ráno v den kurzu telefonát. „Změna místa, zrušili nám tělocvičnu, budeme venku.“

Splněný sen. Venku nejteplejší den a já si to můžu užít jinde než v tělocvičně. Super.

Ještě cestou nabírám kamarádku a vyrážíme. Kurz se nakonec koná přímo na zahradě rodinného domku. Učíme se ležet, zvedat hlavu, koulet sudy.

Absurdní? Taky by mi to přišlo, nezažít to, na vlastní tělo.

Ale když si představíte miminko a jeho vývoj, začne vám to dávat smysl. Nejdřív jen leží, pak zvedá hlavu, učí se otáčet, postavit na všechny čtyři a lézt.

Už jsem pochopila, proč děti často couvají 😊 i moje hlava to vyhodnotila jako jednodušší pohyb 😊

Učíme se stát.

Nohy zvyklé na nošení bot, tělo na spoustu prapodivných pohybových stereotypů. Leje ze mě. Nejen horkem, ale nikdy jsem netušila, že správně si kleknout nebo stoupnout je děsná dřina.

Uvolňujeme celé tělo, rovnáme se zase a znovu. Napětí, uvolnění… znovu a znovu.

Pracujeme se svaly, fasciemi, posilujeme uvolňujeme. Rovnováha, rovnováha v celém těle. Od palce u nohy až po temeno.

Dorovnáváme svoje nohy. U klientů to umím, ale srovnat ty svoje? Netušila jsem, že i tohle jde. Další moudro do skládačky.

Sešly jsme se samé ženy, a tak pokukujeme i po natažené slackline, trochu nám dochází, že tam asi není jen k tomu, aby bylo kam navázat posilovací gumy 😊.

Opravdu, jedním z našich úkolů je přejít. Sice s oporou, ale ani to není tak jednoduché. Koncentruji se na sebe, na každý krok, na každý nádech. A ono to jde. Koncentrovaná mysl, rovnováha, uvědomění si celého procesu.

Při dalším cvičení si začínám uvědomovat, jak se s uvolněním těla uvolňují i emoce a zážitky, dýchám, vytřepávám. Naše báječná lektorka Terezka mi ukazuje další uvolňovací cvičení. Minutka a vše zase odplouvá.

Tohle je při práci s tělem velký bonus. Uvolněním, ať už při masáži nebo při cvičení, otužováním, nalézáte poztrácené kousky sama sebe. Zážitky uložené v hlubokém nevědomí se dostávají ven. Není potřeba zjišťovat co přesně je za tím, ale dát prostor emoci která připlouvá. Je jedno jestli se vám právě chce brečet, smát se, ječet, nebo do něčeho vztekle mlátit. Důležité je dát tomu prostor, pozornost.

Emoci můžeme vydýchat, vykřičet, vytlouct do polštáře. Důležité, nejdůležitější, je, nikam ji nazasouvat.

Den prožitý ve změněném stavu vědomí. To mi dochází až když usedám do auta, a i s navigací si to dám pěkně dvakrát dokola. Ještě, že na to nejsem sama. Kamarádka zapíná mobil a jupí, jsme na cestě domů. Déšť, co právě přišel vše láskyplně omývá a odnáší nepotřebné.

Přijíždím domů a můj muž se baví, no jo. Je to jako vždycky, zaparkovat ve chvíli kdy jsem víc ve svém těle, než v hlavě je neuvěřitelně těžký úkol. Přežila vrata i auto.

Ráno vnímám snad každý kousek svého těla. Jediné, co mě nebolí je asi obočí 😊.

Uvědomuji si, jak je to letošní rok transformační a bohatý na výzvy.

Zima a otužování v ledu, pobyt ve tmě, uvědomění si rodového systému, díky Kabale, nácvik bosé chůze… Ještě máme dalších šest měsíců, to jsem vážně zvědavá, co přinesou.

Zatím se učím chodit bosky, pomalinku zvykám svaly na svých nohou, že mohou taky pracovat. Učím se sedět, aktivovat a uvolňovat celý stabilizační systém zase trochu jiným způsobem, než jsem dělala.

Proč to všechno dělám? Nevím, jestli to umím v krátkosti vysvětlit. Ale co nepoužíváš, o to přijdeš. To je princip našeho těla i našeho mozku. Slyšeli jste někdy o neuroplasticitě? Náš mozek je schopný najít nové dráhy pro vedení impulzů. Je jedno zda jde o sluch o oči nebo svaly. Cokoliv na našem těle potřebuje nervový vzruch k tomu, aby fungovalo. Moje nožky zatím neumějí chodit po kamínkách, botky jsem obula jako dítě a sundávám je až posledních pár let, a to si vybírám povrch. (takže trávník je ideální).

Ještě chvíli potrvá, než obnovím spojení nohy – hlava a můj mozek začne správně zapínat svaly na chodidlech, nártu a lýtku.

Budu k sobě tedy laskavá a půjdu krůček po krůčku. To abych neodradila sama sebe.

Kdo se přidá?

mé doporučení na průvodce najdete tady >>>