Když vám dojde, že vás pronásleduje kus vašeho já.

To zase byla noc 😊 Až ráno mi dochází, že všechno je trochu jinak než ve snu.

Zase jedno prozření.

Co že to bylo za sen? Ále, celou noc, tedy celý sen, mě pronásledoval muž. Nešlo mu utéct, nedalo se před ním schovat. Byl vlastně děsně hodný a zároveň děsně otravný. Pořád chtěl být se mnou…Uaaaa

Takže potvora, co po mě jde je můj vnitřní muž?

Mě se nelíbí, vůbec neodpovídá mé představě, je mrňavý, obézní, plešatý, takový tvarohový a navrch celý POTETOVANÝ!

Umíte si to představit? NEPŘIJATELNÉ!

Malý obluďák, co chce být se mnou.

Ne, nechci, nelíbí se mi a nechci se tím zabývat, prchám a schovávám se před ním.

Až v bdělejším stavu mi dochází proč.

Jsem přeci žena a tak mi přišlo důležité zabývat se svou vnitřní ženou, možná i vnitřním dítětem, to přeci potřebuje mou péči a lásku.

Chudák vnitřní muž. Je na poslední koleji. Teda jen ten vnitřní, nikoliv manžel.

Jasně, v rituálu, meditaci ho uznám, uctím, ale ať proboha neotravuje. Evidentně na něj prdím a aby získal mou pozornost nechal se potetovat a ztloustl. Teď už ho opravdu nepřehlédnu.

Kde je má rovnováha?

No kde asi…

Tak znovu. Díky za uvědomění že jsem mimo svůj střed.

Svého vnitřního muže potřebujeme. S jeho pomocí umíme jít krok za krokem, být cílevědomé a soustředěné. Umíme být ochranitelské trochu jinak (tolik u toho nekvokáme).

Prostě chlap je chlap. Ať ten vnitřní, nebo z masa a kostí.