Píšete Ježíškovi?

„Co chceš k Vánocům?“ Ptal se mě můj muž nedávno.

Jako první mě napadlo – dlouhý adventní čas. 🙂 Mám ráda dlouhé večery, ponor do vlastních hlubin.

Vlastně čas sama pro sebe je asi nejkrásnější dárek. Jenže ten můžu dát jen sama sobě.

Tak jsem si večer napustila vanu, nasypala zbytek šeříkové soli, zanořila se a pozorovala kvítka ve vaně a přemýšlela. Do toho se mou hlavou honily úryvky rozhovoru s klientkou a pocit, že ke štěstí nám často stačí velmi málo.

Každý jsme jiný a tak se naše představy o ideálním světě výrazně liší :-).

A co chci já k Vánocům? Co je dárek pro mě?

 A tak ti píšu, milý Ježíšku.

Nauč mě, ať umím pokaždé rozlišit podstatné od nepodstatného. Ať neplýtvám časem na blbosti.

Nauč mě: Dívat se na svět očima dítěte. Obdivovat a žasnout nad úplně obyčejnými věcmi.

Užívat si každý okamžik, s blízkými, se zvířaty, s přáteli. Učit se od nich, povídat si s nimi. Nebo prostě jen tak být. Nechvátat, vnímat, užívat si. Kašlat na všechny poučky a cítit co je v této chvíli to „správně“ pro mě. 

Bez hodnocení a posuzování 🙂 (takže klidně se budu vozit po parkovišti na nákupním vozíku, protože mě to baví).

Od zvířat bych se ráda naučila jejich úžasnou vlastnost – být ve střehu jen když je to potřeba. 

A pěkně prosím, nauč mě to v laskavosti k mé vlastní osobě :-).

Pane jo, to je seznam dárků.

Doufám, že můj dopis dojde včas a protože nejsem neskromná, přeju vám všem to samé.

Já teď uklidím a vyzdobím byt.  A napeču cukroví. Ne proto, že se to má, ale já to tak potřebuju. Cítit leštěnku smíchanou s vůni vanilkových rohlíčků a lineckého cukroví.

Vám přeji pohodový advent a Vánoce ve vašem stylu.