Kdo se bojí nesmí do lesa

STRACH.

Nepřítel i ochránce.

Bez něj bychom nepřežili v měststké džungli, natož v té opravdové.

Ale fakt je nutné strašit všechny a pořád? Proč je to pro tuhle společnost snad už norma? Já vím, nejlépe se manipuluje s davem, který se bojí.

Proč se o to snaží onkologická společnost? Proč hází do pytle, s nálepkou FUJ, léčitele, diety, bylinky, potravinové doplňky, zkrátka všechno co nevymyslela.

Ne, já rozhodně nechci proti ní bojovat.

Jen tomu nerozumím.

Proč bere právo pacientům na rozhodnutí? To má raději lhát, aby náhodou nebyl za podivína, blba, co někomu naletěl? Za někoho nezodpovědného, co zkouší pitomosti?

A co takhle TÝM, spolupráce.

Léčím. Většinou jsou to podstatně méně závažné diagnózy, to říkám na rovinu. Používám zejména léčení energiemi (Reiki, ADT, AROLO) doplněné o bylinky, homeopatika. Rozhodně nezavrhuji klasickou medicínu. Má své místo.

To co klient používá, je jeho volba. Jeho zodpovědnost.

Nikdy by mě nenapadlo říct: „Už na tu chemoterapii nechoď.“ „Antidepresiva jsou nesmysl.“

Já nemohu a NECHCI za nikoho rozhodovat. To není můj život.

Jsem od toho, abych pomohla, pokud jsem požádána. Myslím, že pacient má právo na důstojnost. (Učí se to i na všech školách medicinského zaměření) I když má rakovinu, o rozum nepřišel. Berme to všichni v potaz. Rozhodnutí jsou na něm.

Co však bývá další problém, kromě tohoto etického?

Nevolnost, nechutenství, únava. Tělo bojuje s rakovinou i s vedlejšími účinky léků. Energie a třeba i „bachovky“ umí hodně. Sníží spotřebu analgetik, utlumí nevolnost, díky tomu se pacient zvládne najíst a aspoň trochu „vzpruží“ tělo.

Ano, zažila jsem i terminální stádium rakoviny.

Tělo je už vyčerpané, nemá sílu takřka na nic. I tady umím pomoct. Ne nejsem spasitel. Ale pokud ulevím od bolesti, umožním klidný spánek a polknutí něčeho k jídlu, je to pro mě i pacienta hodně.

Prosím neberme lidem svobodu. Nechme je ať sami uznají jak své zazračné tělo podpoří na cestě k uzdravení.

Jen – víte co vnímají lidé se závažnou diagnózou jako DAR?

Podporu, semknutí celé rodiny. Najednou si všichni kolem uvědomí, že naše tělo je smrtené a čas je jen jeden. Neřešme tedy blbosti, malichernosti Budujme tedy vztahy se svými blízkými dřív, než nás začne tlačit čas.

Je fajn vědět, že je máme.