Kdyby byl Bavorov…

Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany. Dal bych Ti hubičku, na obě strany….

Dost profláklá písnička.

Taky hrajete hru na „kdyby“?

„Kdybych já, ubohá, si vzala Pištu Hufnágla.“

Nooo, copak by se asi dělo?

A proč si na to nehrát? Myslím, že už jste to slyšely. Každý okolo říká: „Je důležité žít, v přítomném okamžiku.“

Co to, k sakru, je? A, umím to?

Těžko, „Milá Bleško“.

Uměli jsme to, sakum perdum, všichni. Ale to nám byly tak tři, čtyři roky. A zapomněli jsme to, aspoň většina. Převálcováni plánováním, analyzováním a plněním úkolů.

Jak to tenkrát bylo?

Zavřete si oči, nadechněte, vydechněte a jste tam.

Tak, sedím uprostřed „obrovského“ pokoje. Ze židlí a dek mám nádherný domeček, luxusní bydlení. To je moje. Tady bydlím. Možná, vás pozvu dál.

Tohle je totiž moje domácnost a moc mě nezajímá, co si o tom myslíte. A co víc, mě nezajímá ani to, že je oběd, že dělám nepořádek. To je jiná realita, jiný svět. Ten se teď poněkud nevejde do mé hry, do mého „tady a teď“.

„Nádech, výdech.“ Není nic jiného. Totální soustředění.

Žádné – jednou rukou vařím večeři, druhou podepisuji úkoly a v hlavě mi letí pracovní program zítřka. OK, doba to žádá.

V každé minutě? Fakt musíte na tohle myslet i ve sprše?

Zkuste jedno úplně miniaturní cvičení.

Vlezte si do sprchy. Vezměte si svůj oblíbený sprchový gel (mýdlo, olej, co já vím), něco báječně voňavého. Pomalu roztírejte po své kůži, vychutnávejte si dotek vlastní ruky, vůni bublinek , šumění vody, báječné teplo a tu slast, co se vám rozlévá po těle. Celé tělo je pokryté voňavou pěnou a v hlavě je ticho. Uvolnění, relaxace. Nezajímá vás nic, jen místečka, kam ještě vaše ruka nedoputovala.

To je vaše – tady a teď.

A bonus na druhý den?

Až bude šéf mlít pantem, ohledně podkladů k projektu, zkuste si vzpomenout na ten slastný pocit ve sprše. Ujišťuji vás, že přiblblý úsměv na vaší tváři, ho totálně odrovná. Řekla bych, že to za zkoušku stojí 🙂