Nějaký drogy?

„Ne děkujeme,všechno máme.“

Pitomost? Hloupý vtip?

Ale kdepak.

Nebo vy nemáte doma kafe, cukr, alkohol?

Alkohol je asi nejtolerovanější drogou společnosti. Je zcela běžné dát si skleničku, třeba i několikrát v týdnu. Patři to k bontonu, k společenské normě. Sejít se u piva, u vína, na pokec s přáteli a popít je přeci normální.

Ne, já nejsem abstinent, to ani náhodou. Jedu v tom s vámi.

Jen si uvědomuji, jak snnadno se z něčeho, co může být bráno jako lék, (slivovice v čaji zažene virózu celkem spolehlivě a na cesty je to také dobrý spojenec), může být i berlička. Předání kontroly někomu jinému.

Když si dáte panáka v dobrém rozmaru, vaši euforii většinou umocní. Ale ve fázi „všechno je na houby“, si moc nepomůžete. Na dně láhve jen málokdy najdete řešení.

Je to jen tlumič.

Tlumič na vlastní cítění.

Ve stavu kocoviny, neřešíte ani vztahy, ani šéfa. Jen nevolnost a bolest hlavy.

A získaný odstup od reality, mizí ve vašem „okně“.

Cukr – droga číslo dvě. Rychle zvedá naši energii a také pocit potešení a uspokojení.

Když si na to zvykneme, máme tendenci hledat zdroje lásky venku. Je to rychlé a snadno si vytváříme závislost. Pak nás někdo naštve, jsme smutné, no a tabulka čokolády to spraví. Umíme-li hledat zdroj lásky sami v sobě a prožíváme ji, třeba ve vztahu, (jsme totálně zamilované), cukr nám nechybí.

Abych trochu ztlumila výčitky svědomí, kvalitní čokoláda je zdrojem vitamínu B, minerálů – vápníku, hořčíku,draslíku, fosforu a železa. A dle čínské medicíny posiluje prvek OHEŇ.

Poslední, z dnešní trojky, je káva.

Proč o ní mluvím jako o droze? Je to totiž stimulant a tak nás tak trochu zedá ze židle a honí. Zvykli jsme si být stále v pohybu, plnit úkoly a znám  lidi co i dovolenou pojímají jako úkol, co má být splněn.

Naplánují si co všechno budou dělat, kam pojedou, co uvidí. Kde je RELAX? Nicnedělání, povalování, lenošení….

Moc to neumíme. Tak si řekneme, že si dáme kávu. Vždyť posezení u ní, je přece relax. Jasně, chvilku. 10 minut? A získáváme pocit, že už jsme si odpočinuli. Ale my jen únavu schovali. Zavřeli do skříně, zametli pod koberec. Pak se snadno stane, že se pohybujeme v začarovaném kruhu.

Únava – stimulant – akce a stále dokola. Nechci tu vyzývat k boji proti „nečemu“. Také jsem se ještě nevymanila z jejich používání. Jen se občas zastavme a zamysleme se na tím, co schováváme sami před sebou a k čemu zrovna berličku potřebujeme.

Že jí ještě neumíme odhodit? No a co? Vaše zlomená noha srostla mrknutím oka?

Tak trpělivost, miláčkové.