Taky si všechno potřebujete pojmenovat?

Venku sice trochu fouká, ale za okny sluníčko svítí jako divé…

Okna…, no fuj, skoro přes ně není vidět. Tak jo, umeju je. Aby se mi chtělo, pouštím si k tomu vyprávění Jardy Duška. Mluví o všem možném, taky o vzdělávání a moudrosti těla. O vědomostech co máme uvnitř sebe a taky o tom, jak všemu dáváme název…

Jasně, to přeci vím. Ptám se a tělo mi odpovídá. Tělo je moudré a stačí mu naslouchat a pak ho vyladit…používám to při léčení, tak jako co…

Jenže co udělá moje technokratická mysl, nucená školou, prací k neustálé analýze a co si stále ještě nepřivykla, že to prostě stačí?? Potřebuje si to pojmenovat.

Proč to řeším?

Měla jsem v odstupu asi dvou týdnu klienty, u kterých přišla z těla dost podobná informace „neurostransmitery“ (dokonce i které).

Ok, vím co to je, i k čemu je to dobré, a tělo hlásí i přesné místo kde je problém. Fajn. S tím se dá pracovat.

Jenomže to úplně neuspokojí mou analytickou mysl a tak mi to nedá a já dohledávám všechny možné informace celé neurofyziologie…

Proč? Vždyť to co potřebuji v tu danou chvíli vím úplně přesně…nooo, ale co kdyby se někdo zeptal, co kdyby tělo mlčelo, co kdyby…

A v tu chvíli… Blik..teda já si to umím udělat o tolik těžší :-).

Co je Dopamin, Noradrenalin, Serotonin a jak to funguje přeci vím, tak co blbnu.

Prostě jsem si to nutně musela pojmenovat!

Pak vám při mytí oken svítí sluníčko přímo do očí a stejně se musíte spokojit s intuicí, která vám napoví, že ten kýbl se špinavou vodu jste si dali víc vpravo a tak v něm neskončíte i když jste zrovna slepý jako kotě.

Tak je fajn vědět, že tahle kytka se jmenuje růže, ale asi je stejně důležitější, že táááák krásně voní.

Takže krásný večer s minimem pojmů a maximem dojmů.

Jestli to máte stejně, dejte mi vědět, ať vím, že v tom nejedu sama.