Venku sice trochu fouká, ale za okny sluníčko svítí jako divé…
Okna…, no fuj, skoro přes ně není vidět. Tak jo, umeju je. Aby se mi chtělo, pouštím si k tomu vyprávění Jardy Duška. Mluví o všem možném, taky o vzdělávání a moudrosti těla. O vědomostech co máme uvnitř sebe a taky o tom, jak všemu dáváme název…
Jasně, to přeci vím. Ptám se a tělo mi odpovídá. Tělo je moudré a stačí mu naslouchat a pak ho vyladit…používám to při léčení, tak jako co…
Jenže co udělá moje technokratická mysl, nucená školou, prací k neustálé analýze a co si stále ještě nepřivykla, že to prostě stačí?? Potřebuje si to pojmenovat.
Proč to řeším?
Měla jsem v odstupu asi dvou týdnu klienty, u kterých přišla z těla dost podobná informace „neurostransmitery“ (dokonce i které).
Ok, vím co to je, i k čemu je to dobré, a tělo hlásí i přesné místo kde je problém. Fajn. S tím se dá pracovat.
Jenomže to úplně neuspokojí mou analytickou mysl a tak mi to nedá a já dohledávám všechny možné informace celé neurofyziologie…
Proč? Vždyť to co potřebuji v tu danou chvíli vím úplně přesně…nooo, ale co kdyby se někdo zeptal, co kdyby tělo mlčelo, co kdyby…
A v tu chvíli… Blik..teda já si to umím udělat o tolik těžší :-).
Co je Dopamin, Noradrenalin, Serotonin a jak to funguje přeci vím, tak co blbnu.
Prostě jsem si to nutně musela pojmenovat!
Pak vám při mytí oken svítí sluníčko přímo do očí a stejně se musíte spokojit s intuicí, která vám napoví, že ten kýbl se špinavou vodu jste si dali víc vpravo a tak v něm neskončíte i když jste zrovna slepý jako kotě.
Tak je fajn vědět, že tahle kytka se jmenuje růže, ale asi je stejně důležitější, že táááák krásně voní.
Takže krásný večer s minimem pojmů a maximem dojmů.
Jestli to máte stejně, dejte mi vědět, ať vím, že v tom nejedu sama.