Doba zázraků

Naše společný virtuální prostor se zatím nemění a změny se minimálně do května nedočkáme.

Moc nesdílím případové studie ani reakce klientů. Tentokrát bych se, přece jen, ráda podělila co se stane, když homeopatika padnou jako „prdel na hrnec“.

Příběh první

Podávám homeopatika na akutní potíže.

Konzultujeme s klientkou asi po týdnu.

„Marti, já ta homeopatika teď brát nemůžu.“

???

„Zjistila jsem, že po nich mám potřebu říkat a jednat sama za sebe, jak to cítím vnímám, jak to chci, prostě BÝT SVÁ.“ „No a jsme teď všichni pohromadě, a to by nebylo fakt dobrý.“ „Je to jako těsně před menstruací, vidím, co mě rozčiluje a nechce se mi řešit.“

Smějeme se.

Ptám se: „Takže bohyně Kálí se vynořila?“ „Sekat hlavy a nechat vše nově zrodit?“

„PŘESNĚ!“

Upravuji dávkování a obě víme, co se dá čekat.

Příběh druhý.

Na terapii přichází upravená, sebejistě vypadající žena. Vypraví o terapiích, kterými prošla.

Točí se v kruhu vztahových obtíží, opakovaných zánětů močových cest, nespavosti, gynekologických obtíží.

Rozebíráme situaci teď, díváme se do dětství. Energeticky ošetřím Tifarem a ADT. Postavíme malý konstelační náhled, abych jí ukázalo, co se děje a proč se děje.

Doporučuji homeopatika.

Po týdnu, možná 14. dnech, ve chvíli, kdy si všichni zvykáme na kolektivního zaracha mi volá.

„Já Vás musím potěšit něčím pozitivním, když nás teď ládují samými katastrofami.“

A začne vyprávět jak se od večera, kdy přijela z terapie u mě, začalo vše měnit.

Konečně se vyspala, přítel si z ní přestal dělat chůvu a ona ještě nepřestala žasnout.

Za pár dní ještě přijde rozjařená zpráva, jak moc děkuje.

Zkrátka zázraky se stále dějí, děkuji za ně.