Dovolená s Appeltonem díl 2

Když už jsem nakousla, že kniha pro mě byla jedna z těch, které mě velmi obohatily, asi bych se taky mohla podělit o čem to celé je.

Tak o kraniosakrální terapii, to zcela určitě, protože kraniosakrální terapeut by asi o něčem takovém psát mohl.

Ale co mě zaujalo, byl jeho obrovský přesah. Jednak do prenatálního prožívání ještě nenarozených dětí, to, jak se vše propisuje do našeho života a vlastně i to, jak to sami o sobě „vykecáme“ když se terapeut pozorně dívá.

Musím konstatovat, že od té doby jsem ještě pozornější k řečí těla, nejen u svých klientů. (No jo, každý máme svou profesní deformaci 😊)

Náš pobyt v maminčině bříšku nás ovlivňuje o hodně víc než se kdy vůbec předpokládalo.

A pak je zde spousta informací o propojení těla a mysli. Tak holistický přístup jsem asi ještě v žádné knize nevnímala.

Jediné, co mě mrzelo, že u moře výpisky prostě nepořídím a podtrhávat si v knize taky nešlo. To množství záložek stejně nestačilo, a tak se průběžně k informacím, a knize jako takové, vracím.

Appelton není teoretik, všechny jeho informace vycházejí jak z praxe terapeuta, tak z osobních prožitků. Excelentně popisuje, jakým způsobem se do těla propisují traumata, jak ovlivňují naše držení těla, naše dýchací vzorce.

Ukazuje i jak z toho všeho ven, jak pracovat s klienty, na co všechno je upozornit, jakým způsobem je učit vnímavosti.

Stejně jako Levin (jedna z velkých autorit v léčbě traumatu) nás vrací zpět k tělu.

Tak jako vracím já vás 😊.

Ne, nechci vědět, co si myslí vaše hlava, chci pocit, emoci, a ještě k tomu mě zajímá kde to cítíte. Naše těla mluví, řeknou víc než váš hlas než cokoliv jiného.

Proto se potřebujeme vracet k dýchání, pohybu jako takovému. Dalším výborným pomocníkem je také imaginace neboli vedená meditace.

Protože já jsem knihou ještě pořád velmi pohlcená, zeptala jsem se All, jak by jí shrnula a překvapilo mě, jak na rozdíl od mých rozevlátých pokusů něco sdělit je schopná těch 500 stránek dát do pár řádků.

No nenechám si to pro sebe.

Hlavní myšlenky:

• Prenatální a perinatální období: Tato období jsou klíčová pro vývoj naší osobnosti a vztahu k sobě samým i k okolnímu světu. Zkušenosti z této doby se mohou otisknout do našeho těla a ovlivňovat nás i v dospělosti.
• Spojení těla a mysli: Kniha zdůrazňuje těsný vztah mezi tělesnými a psychickými procesy. Tělesné napětí může být projevem nevyřešených emocionálních problémů.
• Možnosti uvolnění: Autor nabízí praktické nástroje a techniky, jak se vypořádat s napětím a traumami z raného období. Tyto techniky vycházejí z různých přístupů, jako je somatická psychologie nebo kraniosakrální terapie.
• Cesta k sobě samému: Kniha je zároveň osobní výpovědí autora, který se dělí o své zkušenosti s terapií a hledáním sebe sama.

Pokud chcete zážitek na vlastním těle, nezbyde vám než se objednat. Ať už ke mně nebo k někomu kdo se podobnými technikami zabývá.

Ale každopádně si trénujte uvědomování si sama sebe, svých pocitů, emocí. Neoddělujte se od nich. Nemusíte je brát ani jako drama. Můžete je zkusit třeba pozorovat.

Kdy se to děje, proč se to děje? Co to se mnou dělá?

Pomalinku, polehounku a třeba to půjde i takto.

Klidný čas blížícího se adventu přeji nám všem.