Eutanázie, výdobytek moderní doby?

Když jsem řekla, že studuji teologii, občas to vzbudilo údiv, téměř vždy otázky. Škola mě obohatila o mnohá témata, donutila k zastavení a zamyšlení.

S tématem eutanázie jsem žila víc než půl roku a v různých oklikách a smyčkách se stále vrací. Informací proudí tolik, že je náročné s nimi jen být. Téma je to velmi kontroverzní, plné pochybností a paradoxů. Dostalo se ke mně jako obvykle – o tomhle NIKDY nebudu psát :-). Jenomže etika je základem fungování lidské společnosti.

A je to právě společnost, která určuje pravidla. Někdy ve snaze pomáhat napáchá tolik škody, že je to až neuvěřitelné.

Tak se zkuste zastavit a zamyslet spolu se mnou jak to s eutanázií a jejím vnímáním je, napříč naší společností.

U zvířat je toto „usmrcení“ ze soucitu možné, mají tedy lidé umírat hůř než zvířata?

Na téma legalizace eutanázie můžeme nahlížet z mnoha úhlů pohledu a pokaždé nahlídneme jen kousek rozsáhlé problematiky. Zohlednit všechny aspekty v krátkém textu je zcela nemožné, pojďme tedy alespoň zčásti poodkrýt téma jež vyvolává spoustu otázek.

Ve společném díle „Eutanázie z pohledu medicíny, filozofie a práva“, zaznívají různé argumenty jak v prospěch, tak neprospěch eutanázie z úst lékařů i filozofů. Zajímavé je už jen to, jak kdo definici eutanázie pojímá. Ani lékaři nemají shodu napříč obory, zejména pokud je o pasivní formu této metody, jež vede k ukončení života.

Pro eutanázii se vyslovují osobnosti napříč obory. Filozof David Černý přichází s morální přípustností eutanazie. Také intenzivista Pavel Ševčík a prof. Pafko obhajují tento názor. „Někdy je veškerá snaha marná a výdobytky medicíny spíše prodlužují strádání jedince místo toho, aby mohl v klidu zemřít.“ (srov. str 30)[1] Diskuze na toto téma vedlo k přijetí doporučení představenstva České lékařské komory č.1/2010, kde se mimo jiné praví: „Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby jsou při správném odborném posouzení postupy, které nelze zaměňovat s eutanázií nebo ublížení na zdraví.“ (str.31)[2]

Argumenty proti pak přináší již zmiňovaný filozof David Černý, když zmiňuje lidský život jako objektivní hodnotu (srov. str 14)[3] Také lékařka Marta Munzarová říká, že nikdo nám nedal právo vzít druhému život. A civilizovaný stát ho musí chránit. (str 127)[4]. Zejména u ní pak zaznívá argument kluzkého svahu, jenž je založen na zkušenostech ze zemí, kde je eutanázie uzákoněna (srov. str16)[5].

Musím zmínit, že právo odmítnout další léčbu má každý jedinec. Co však vede člověka k žádosti o eutanázii? Zcela určitě je to strach z neznámého, z utrpení a bolesti. Z toho, že bude v nejtěžším okamžiku sám a opuštěný. Ale je to i pocit studu a bezvýchodnosti situace, o níž ví, že směřuje k jedinému konci.

Umírající pacienti by měli ušetřeno trápení, my bychom na jejich utrpení nemuseli koukat a stát by ušetřil.

Výhodné řešení pro všechny?

A co když, člověk potřebuje svůj čas, aby byl schopen usmířit se s druhými a zejména sám se sebou? Bolest, zejména fyzického charakteru umíme tlumit, byť v oblasti paliativní péče máme velké mezery. Duševní bolest bývá známkou nedostatku empatie, sociálního strádání a je na nás, jak se naše individualistická a konzumní společnost, hledající instantní řešení, k výzvám postaví.

Eutanázie je velmi kontroverzní téma ať jde o legislativu, medicínu nebo filozofii a lze konstatovat, že k tomuto termínu máme jen velmi výjimečně neutrální postoj.

Jak to máte vy?

Odkazy:

[1] Publikace: Josef Koutecký, Pavel Klener, Pavel Pafko, Pavel Ševčík, Ondřej Sláma, David Černý a Tomáš Hříbek, Adam Doležal, Tomáš Doležal Eutanázie z pohledu medicíny, filozofie a práva, Academia, Praha 2018 (2. vyd.)

[2] Tamtéž.

[3] Tamtéž.

[4] Publikace: Marta Munzarová, Zdravotnická etika od A do Z, Praha Grada Publishing a.s. 2005.

[5] Tamtéž.