Kočka jménem Klára.

Jaro je obdobím úklidu, a tak všichni šúrujeme, myjeme okna, vyhazujeme obsah skříní, vyhrabáváme starou trávu, uklízíme zahrady.

Okna už mám, ale co hlava? Tam je taky uklizeno? Letos jsem si pozvala pomocníka, homeopatikum z rostlinné říše. Od echt vysokého ředění mě kamarádka odradila komentářem „vážně tě nehodlám skládat zpátky“😊.

Takže asi chápete, že na to jdu od podlahy, tedy spíše od sklepa 😊.

Kuličku rozpouštím ve vodě chvilku před spaním. Bůh ví, co otevřu za dveře a ve snech to bývá laskavější proces. První sen je o církvi, rovnováze, spiritualitě. Tomu bych celkem rozuměla. Ovšem v tom druhém sedím v autobuse a čekám na kočku Kláru, která si šla koupit zmrzlinu. (Berte v potaz, že je to sen. Nevím, jak si kočka kupuje zmrzlina, ani to, jak ji může papat z kornoutku.)

Dochází mi, že silnice je frekventovaná a mohlo by jí něco přejet. Mám o ni strach. Vystupuju z autobusu a přecházím na druhou stranu. V tom autobus odjíždí a uvnitř jsou moje věci, kabelka, peněženka, mobil. Kromě kočky nemám nic. Kočku beru do náruče a jdeme po stopách autobusu. Ten míří krásnou travnatou pěšinou směr Dubrovník.

Tak se vydávám do Dubrovníku, ještě štěstí, že je to jen 7 km. Cestou potkávám ochotné lidi, kteří mi ukazují cestu, místy se ocitám uvnitř domů a procházím jimi přes zahrady dál.

Obcházím krásné jezírko a kočku stále nesu v náruči, vnímám jen to, že si nesmí namočit tlapky ani kožíšek. Musím ji chránit.

Na kraji Dubrovníka mě ze snu budí naše kočka, která se večer schovala tak, aby mě nenapadlo ji vystrčit ven a mohla si užít teploučko někde doma. Sedí u mé hlavy a hlasitě přede 😊.

Ráno se mi v hlavě honí, o čem to celé nejspíš bylo. O své noční zážitky se dělím s kamarádkou a probíhá brainstorming.

Při stlaní postelí se skládá obraz – Klára je světlo. Aha. Takže já chráním světlo, musím jít pěšky, to dá rozum, trpělivost je na místě. Hlavně světlo nenamočit, aby nezhaslo. Autobus jako představitel hmoty. Jede si sám a nic ho nezajímá. Všechny moje „hmotné věci“ zůstaly uzavřeny uvnitř.

Taky dobrý.

Ale kurňa, co ten Dubrovník. Na výlet daleko, abych ho prošla, navíc ve snu jsem ho znala naprosto dokonale. Tenhle sen je hodně o významu slov, tak pátrám po významu názvu města. A ejhle. Jedním z jeho možných překladů je úzký průchod.

No jasně, musím projít úzkým průchodem, aby bylo světlo všude.

Homeopatika evidentně nespala a uklízela. Tak uvidím, jak to bude dál. Když tak si dám repete, aby žádný kout nezůstal nevysmýčený a světlo bylo všude. Stíny nezmizí, ale uvidím na ně. To stačí.

Jen těžko budeme žít na Zemi jen světlou část sama sebe. Temné kouty má duše každého z nás. Když ovšem víme, co tam je rozhodně nás to nevyděsí.

Přeji i vám radostný úklid. Venku i uvnitř.