Naše dovolené: Zážitky garantovány (i bez vašeho přičinění)

Už jste si asi všimli, že naše dovolené jsou na zážitky, jemně řečeno, dost bohaté.

Letos to bylo podobně.

Zatím jsme vyrazili jen na pár dní, takže dost možná se časem ještě o něco nového podělím.

Ale jižní Čechy a Vysočina mají svá kouzla.

Tím prvním je málo lidí. Teda pokud jste na tom tak jako my a vyhýbáte se profláknutým turistickým místům.

Procházka od Lesovny ke Zlaté Ktiši vede lesem a není dlouhá, dáte ji i s malými dětmi a zpátky se vrátíte k Lesovně. Točí tam Bernarda, takže žízeň vás nedostihne.

Jen jediná potíž byla, venku 34 a tak jsem s sebou nesla plavky. ručník a těšila se na koupačku a on někdo v rybníce vypil všechnu vodu. Pohled na zbytky kmenů trčící ze suchého dna nebyl nic moc.

K potoku to naštěstí je kousek, a tak muž vyrazil na houby a já mezi pstruhy.

Jednoho uvázlého na mělčině se povedlo zachránit a až dodatečně mi došlo, že jsem aspoň ten batoh mohla nechat na břehu. Přežila jsem bez úhony a ryba snad taky. V Lesovně bramborové placky plněné povidly, byly odměna po heroickém výkonu 😊

Vysočinu prozkoumanou nemám, maximálně trefím do nemocnice v Novém Městě a moderní „glamping“ mě zatím nechával v klidu.

Jenže jako dárek jsme dostali pobyt na posedu.

??? Fakt.

Jen teda posed byl vybaven postelemi a jinými vymoženostmi.

Klasické kadibudce se dnes tuší říká kompostovatelné WC. Což nic nemění na tom, jak to vypadá.

Celkem mě prověřila. 😊

Nějak mi nedošly zákony fyzikální, a tak klička u dveří zůstala pootočená směrem nahoru.

Následkem prudkého úderu, (přece se zalígruju😊), se klička uvolnila a zapadla na své původní místo. Rumplování dveřmi je v těchto chvílích úplně na prd, to vás můžu ujistit.

Ještě klika, že muž seděl venku a vysvobodil mě.

Žďárské vrchy mě nadchli, okolní kavárny taky, tak si dáme ještě repete až porostou houby.

Létu zdar a zážitkům taky.