Koučem sama sobě.

Pokud máme problém řešíme co s tím. Často nám někdo doporučí psychologa, má vzdělání, nadhled nad situací.

A kouč? Co si pod tím můžeme představit?

Já někoho kdo vysvětluje, motivuje.

Každému vyhovuje něco jiného . Mně se osvědčilo koučování a sebekoučování. Hned vysvětlím proč.

Koučování vedeme s kámoškou už několik let-sdílíme své názory a pak jdeme na dřeň problému. Super, rázem máme jiný úhel pohledu a těch úhlů hledáme co nejvíc.

To, co jsme si vytvořili za domněnky a už si k tomu postavili celý příběh, nemusí  být vůbec pravda.

Rozčiluje vás šéf přílišnou kontrolou ? A co když je to tak, že si on není jistý tím jak máte nastavený pracovní model ? Co když vůbec nemá představu kolik práce musíte zastat. No a tím jsme u pocitů ( ženy mají pocity, muži analýzu, to už tak bývá).

S tím už jde pracovat. Co za tím vším je ? Štve mě to.

A proč? Cítím se neschopná, vnímám to jako projev nedůvěry, mám vztek že jsem pod kontrolou… Doplňte si sami.            Hmm a co teď? Poslat šéfa do háje? Třeba je šéf jen zrcadlo. A ukazuje nám  jen to, s čím se neumíme popasovat.

Možná je to o tomhle: máme vztek že není všechno pod kontrolou. Nebo je to pro nás nová situace a moc si v ní nevěříme.

Fajn. Mám, tématem dneška je zkrátka a dobře „nemám vše pod kontrolou“.

Tý jo, vlastně paráda. Já přece nechci žít v modelu „dovolená v Chorvatsku- první dítě“.  Nepotřebuji tu jistotu ke každé minutě, ke každému dni. Vždyť mě vlastně stačí vědět že ráno vyjde slunko, když ne dnes, tak zítra určitě.

Časem pak zjistíte, že už jsou situace, kdy nastavit zrcadlo zvládnete i sami sobě. Když to totiž neuděláte, nastaví je okolí v další situaci. Tentokrát to může mít děcko, kamarádka. Je to jen první krůček, ale báječné nakročení k tomu, být koučem sama sobě. Tak si najděte pro sebe pár minut a koukněte co vás teď právě nejvíc rozčiluje.