Konat nekonáním

Konat nekonáním.

Divný co? Co si pod tím vůbec představit 🙂 To je paradox zvaný wu wei. Koncept vycházející z taoistické filozofie, okamžik, kdy jsme součástí proudění – Flow. V českém prostředí používáme přísloví „Netlač řeku, teče sama“.  Tento princip se nejčastěji objevuje v taoistických textech. Lze ho také nazvat jednáním v souladu s životem, work-life balance. Není ani čistým konáním ani pasivitou, Heller to vystihuje ve svém textu – jde o uvědomění, že do konání mi chce zasahovat mé ego a pokud se od něj odpoutávám, osvobozuji, pak mohu konat v souladu s principy wu wei.

Je třeba rozlišit, kdy je nekonání zaměněno pasivitou a kdy jde o to, že tvořím v souladu se svou momentální životní situací, duchovním růstem.

Téma které se ke mně vrací jako bumerang 🙂 Ono taky ke komu ne. Že někde v životě nemáme rovnováhu se k nám všem vrací v pravidelných intervalech a když ten bumerang nestihneme chytit, trochu nás jebne pře prsty nebo po hlavě.

O víkendu jsem byla na semináři, kde jsem právě tenhle princip ve velké míře využívali.

Ono je o hodně jednodušší na podobné téma psát, než ho zažívat na vlastním těle, protože v tu chvíli dochází slova. Jednomu dá zabrat, nenechat se unést vnější silou a zatnutím svalů, ale použít sílu vnitřní. Navenek to může vypadat podobně, ale nevím jestli jste to někdy zažili, když se rozhostí ticho a klid a nastává harmonie. Ten klid je zcela hmatatelný a vnitřní ticho asi 30 lidí… zážitek nepopsatelný.

Jsou to okamžiky kdy se utiší náš vnitřní boj a máme pocit, že za nás přebírá vládu něco, co nás přesahuje. Zároveň je zde vědomí vlastního těla i vlastní integrity. (Ticho a klid Charles Ridley str XII) Ve ztišení přicházejí odpovědi z moudrosti vlastního těla. Což ovšem znamená velmi vyvinutou citlivost a vnímání vlastního těla. „Prostřednictvím pocitů k nám hovoří přímo život“ str. 20

Jsou situace kdy je tohle všechno mou součástí, okamžiky kdy pracuji, kdy se nořím do hlubin klientova těla a nechávám mluvit jeho moudrost, jeho vrozený plán uzdravení. Je to tedy stav úplné harmonie a rovnováhy, mysl se utiší a klid se rozhostí nejen po těle, ale v celé pracovně.

Ale dělejte to samé v pohybu :-). Uf, výzva.

Pod vedením lektora to jde a doma vyvstává otázka.

Jak rozlišit nekonání jako vývoj a kdy jde o trauma?

Kdy vlastně naše nekonání, naše pasivita je obraným projevem těla?

A kdy vzniká trauma? – v situaci kdy nemám volbu. Nemohu následovat svoje pocity a nemohu zvolit sebezáchovnou strategii – útok nebo únik. Tuto strategii můžeme pozorovat i u zvířat je to moment kdy „kořist“ ztuhne a může být považována za mrtvou. Tím si zachrání život. V následující fázi ale musí utíkat, aby predátorovi unikla. Díky tomu dochází k tzv „Vybití“. Vybije se energie, kterou by tělo nezvládlo absorbovat. Zvíře se „oklepe“.

U člověka jde o podobný systém. Umožnit jedinci v bezpečném prostředí pocítit sebezáchovné emoce, aniž by jimi byli zahlceni (Němé zpovědi Levin, předmluva XIII- XV)

Nekonání je tedy svobodná volba. Je to záměrné, uvědomělé a promyšlené rozhodnutí nečinit. Je osvěžující a regenerující. Poskytuje prostor pro růst. Zlepšuje flexibilitu a schopnost reagovat na změny.

Pokud je nekonání traumatem, jde o situaci, kdy svobodná volba chybí. Nekonání plyne ze strachu, bolesti nebo prožitého traumatu. Je zde emoční blokáda. Potlačené pocity brání možnosti jednat, rozhodovat se. Skrytý pocit bezmoci.

Stále je potřeba mít na zřeteli, že v každém z nás je potenciál, dar, byť někdy skrytý.

To je místo, kam bychom se měli vracet, protože právě odtud pramení naše zdraví. I když na něj třeba ještě nevidíme, je fajn si uvědomit, že tam někde je. A hledat cestu jak se propojit. S tělem, s emocemi jež zůstaly zamrzlé v těle, protože náš pocit nebyl projeven, spojit se s vnitřním zdrojem, kompasem naší cesty životem.

Zdroje:

R. Rohr, Pád vzhůru, Spiritualita pro obě poloviny života, Praha Vyšehrad 2015

CH. Ridley, Ticho a klid, Kraniosakrální biodynamika a evoluce vědomí, Praha MAITREA,2016

P.A. Levine, Němé zpovědi, Jak se tělo zbavuje traumatu a obnovuje harmonii, Praha MAITREA 2019

J. Heller, Křesťanská revue 1/1999