A cítíš něco?

Cítit něco je vždycky výhra, ať už jde o naše vnitřní ujištění, že covid to určitě není, neboť čich byl zachován, tak jde i o vědomí sebe samého.

Naše cítění je součástí systému čichového a hmatového. Zase jednou barevnost a mnohoznačnost češtiny je s námi.

Čich je propojen s limbickým systémem a byla to naše základní pojistka (spolu s chutí) k přežití.

Proč? V dobách, kdy naši předkové byli více propojeni s přírodou, a tak něco očichat, opatrně ochutnat, znamenalo zjistit, zda to, co cpu do pusy, je jedlé.

Stejně je to s partnery, pokud vám váš partner nevoní, nemusí to být známkou nevhodně zvoleného parfému, ale třeba nekompatibility vašich hormonálních systémů a vašeho nastavení. Zkusme si vzpomenout na jedno z pořekadel- „Nemůžu ho ani cítit.“

Čich nás prostě upozorňuje na mnoho nebezpečí a zároveň pomocí vůní můžeme pomáhat. Při porodu, při traumatech, ale i při virózách a dalších onemocněních.

A jak je to s dalšími city a cítěním?

Víte, jak se cítíte, jak se má vaše tělo? Jestli právě cítíte radost, štěstí, únavu nebo zlost, bolest? Víte to?

Ono to často není úplně jednoduché rozklíčovat. Náš pocit vzteku klidně může pramenit z únavy, z nevyspání. Často jsme totiž od svých pocitů oddělováni už od narození. Od prvních okamžiků, kdy přijdeme na svět. Novorozeně potřebuje zažít dotek a teplo maminčiny kůže, nasát její vůni, a tak NACÍTIT pocit bezpečí.

Kdykoli se něco děje potřebuje dítě vědět, že je milováno a přijímáno. Ve chvíli, kdy to tak není, vytváříme si na podvědomé úrovni různé strategie přežití. Abychom nebyli opuštěni. Abychom přežili.

Tyhle vzorce, už hóóóódně hluboko ukryté si neseme i do dospělosti a podle nich se chováme. Že už nám často vůbec neslouží? To neumíme nahlédnout, a tak se potácíme svým životem odpojeni od vlastního těla a jen myslí analyzujeme co za tím může být.

Za rok, kdy jsme téměř pořád v izolaci se objevuje spousta stínů, a tak máme všichni příležitost měnit své nastavení.

Pojďme se víc a častěji propojovat s vlastním tělem, zkoumat co potřebuje, oživovat ho dechem a pohybem. Objevovat radost z krásy probouzející se přírody. Pojďme se vracet k našim prazákladním dovednostem, abychom zase všichni cítili. Dotek, vůni květiny, tlukot svého srdce…