Pardón, já vás vážně nechci urazit, ale až půjdete okolo výlohy, koukněte na sebe místo na vystavené hadříky. Co uvidíte?
Dámu plující na obláčku, nebo uspěchanou ženu s vytrčenou bradou a kmitajícíma nožkama?
Pokud jste ten druhý případ, tak se zastavte. Nejlépe hned.
Zastrčte bradu a srovnejte tělo.
Proč? Ono to vypadá estetičtěji a jako bonus ulevíte svému tělu.
Schválně si to vyzkoušejte.
Postavte se doma před zrcadlo (raději na tajňáka, ať se smíchy nemlátí celá rodina). Teď si zkuste vysunout hlavu kupředu, ať vám nic neuteče, a zkuste pomalu udělat krok. AU! Uvědomujete si kde náraz od chodidel končí? Tak někde mezi lopatkama? A tohle děláte svému tělu, když spěcháte. Co krok, to rána.
Ještě k tomu vaše hlava neustále vyhodnocuje, že jaksi padáte na ústa (možná i na hubu) a přihazuje další kompenzační mechanizmy. A najednou zjišťujete, že děsně spěcháte i když vlastně nemáte důvod. A krysí závod může pokračovat 😊 honem, honem, ať žije výkon.
Že jste tím uvedli tělo do stresu je asi jasné.
Ptám se znovu: A máte to zapotřebí?
Pozorujte své tělo, své emoce.