Co se stane Když… aneb, jak na novoroční předsevzetí.

Některé věci se opakují, přípitek, předsevzetí a velké zklamání z jeho nedodržení.

Předsevzetí zkouší velká část populace, většinou jen v euforii a pak na ně zapomenou, vykašlou se na ně, prostě je přestanou dělat

Podle všech statistik u svého předsevzetí vydrží jen 8-10% lidí, kteří si ho dali.

Je nový rok vůbec ten nejlepší start?

Proč to tak je?

Jedním z důvodů je, že naše cíle jsou idealistické, neadekvátní tomu co jsme dělali.

Pokud jsem kouřila dvě krabičky denně a od teď nekouřím, dodržím to většinou jen do první stresové situace. Naše tělo má totiž abstinenční příznaky a velmi ho to bolí.

Když se rozhodnu, že budu každý den v posilovně a zatím můj největší výkon byl přesun na trase gauč- lednice. Po prvních dvou dnech budu přemítat, zda jsem se jen namožená, nebo mám nějakou záhadnou chorobu. 🙂

Co s tím?

Buď si své cíle někam napíšu, vyvěsím, někomu dalšímu je řeknu, zkrátka vytvořím si na sebe bič. Jenomže naše mysl začne okamžitě při první příležitosti tohle sabotovat. Dnes nemůžu běhat – prší. Dnes si nutně musím zapálit, protože šéf mě fakt děsně naštval…

Pak je další možnost, a ta znamená, že si dám reálný cíl , to co jsem schopna zvládnout a napíšu si do svého deníčku na celý příští měsíc  18- 18.05hod  – 5 sklapovaček.

Tělo si zvykne na pravidelný pohyb, na příděl endorfinů a začne ho po vás vyžadovat. Jde o to, že v těchto okamžicích nevykračujete ze své komfortní zóny, jen ji trochu nafouknete, rozšíříte a ještě sami sebe odměníte drogou, kterou si tělo vytvořilo – endorfiny,

Pak sami od sebe začneme své dávky zvyšovat. Pro naše tělo už to není nic nového, nic nepříjemného a o hodně jednodušeji se nám tyto věci posouvají.

Co ještě pomůže? Nastudujte si co nejvíc  o procesech v našem těle.  Když začneme jíst lépe, když se začneme hýbat, když přestaneme kouřit…Jak to ovlivní nejen to, že zhubneme, ale že se nebudeme zadýchávat do schodů. Zjistíme, že naše tělo začne produkovat úplně jiný hormonální koktejl, budeme se cítit podstatně víc a častěji v euforii.

Povím na svém příkladu. Jsem velmi, ale velmi teplomilná, to potvrdí všichni, kdo mě znají.  Když jsem poprvé, asi před dvěma lety, začala číst o metodě Wima Hofa, o jeho detoxikačním dechu, pobytu v ledové vodě, rozhodla jsem se to vyzkoušet.

Přečetla jsem k tomu všechno, co se mi povedlo nalézt. A začala jsem studenou sprchou, respektive, vlažnou sprchou na konci sprchování.

Dneska chodíme, spolu s mým mužem, každé ráno do bazénu. Je leden a můj muž říkal cosi o teplotě asi +4°C .

Když to z nějakého důvodu nestihneme, tak nám to celý den neuvěřitelně, ale neuvěřitelně, chybí.

Protože tělo si zvyklo, že se prokrví, že se vyplaví velká zásoba endorfinů, rozeběhnou se sebeuzdravovací mechanizmy, nakopne se imunita.

Je to neuvěřitelný pocit blaha a štěstí ve chvíli, kdy z bazénu vylezeme.

A v podstatě jsme z něj udělaly „závisláka“ ale závisláka v tom dobrém slova smyslu, protože jsme závislý jen na vlastních zdrojích, na tom že, nám to dělá opravdu dobře. Je nám báječně teplo a připadáme si nakopnutý na celý den.

Zatím žádnou další výzvu neplánuji (tedy kromě pobytu ve tmě  🙂 ), ale uvidíme co dalšího tento rok přinese.

Já počkám až si to přijde, až si to přijde samo, až začnu mít pocit „Jó, tohle chci , to si chci přitáhnout do svýho života.“

Změnila jsem takhle svůj způsob stravování a šlo to kousek po kousku.

Není to o tom, že bych si dneska nedala kus pořádný čokolády, brambůrky …, ale je to o tom, že to nemusím mít pravidelně nebo často. Čas od času, když mám chuť, úplně v klidu si cokoliv z toho dám, protože vím a moje tělo mi to hlásí, že tohle stačí a že má chuť na zeleninu, na vločky, na zdravější a lehčí jídla.

Když jsou vánoční svátky, tak se víc hřeší všeobecně, jsou návštěvy, všude se ochutnává. Tak to dělám taky, úplně v pohodě, jenom ke konci už mě to nebaví a potřebuji přejít na svoji stravu, protože mi dělá dobře a moje tělo se samo hlásí.

Ano, trvalo to třeba dva, možná tři roky, ale dnes mi to přijde samozřejmé.

Pokud chcete si dát předsevzetí, tak si rozmyslete kdy, protože zejména u žen je to závislé ještě na menstruačním cyklu,

Rozmyslete si co je váš cíl, jestli zhubnout 10 kg, nebo, lépe se cítit.

A plánujte. Ne, co chcete za rok, ale dejte si nižší cíle. Schody taky nevyskočíte jedním krokem, musíte jít postupně a vystačit s dechem.

Přeji vám spoustu úspěchů po celý rok, a hlavně – NEZAPOMEŇTE SE POCHVÁLIT!