Pozdrav z „mlýnku na maso“

Když jsem v červnu „dala“ státnice, měla jsem pocit, že budu mít tolik volného času, že nebudu vědět, co s ním.

Byla jsem připravena vyhrabat spoustu knih odložených na potom.

Předsevzala jsem si chodit víc na procházky, psát články a bohapustě se flákat.

Výsledek?

Znáte to, do volného okénka vecpeme něco „důležitého“ (případně klienta navíc 😊) a čas se rozplyne jako pára nad hrncem. (Nebo mi někdo zatajil asi tak půl roku.) No a najednou je tu konec roku a ten přináší období rekapitulace.

Já v tom teda jela už tak od září. Jen k užitku to moc nebylo.

Vnitřní dialog běžel na plné obrátky a já se obracela sama k sobě.

Co vlastně chci?

Ještě další studium? Fakt? Proč?  

Protože tím můžu podtrhnout svoji „důležitost“?

Vrrr, hlava jede a vymýšlí a vymýšlí. Vypnout se nechce.

Jenomže s přibývajícím věkem a zkušenostmi mě nebaví spousta zážitků, bez času na integraci a usebráni. Je to totiž jako all inclusive na dovolené. První dva dny snaha ochutnat všechno a pak zvítězí pud sebezáchovy a vracím se k normálnímu jídlu. Jinak bych nejspíš nepřežila. Teda aspoň pokud jde o moje trávení.

Když dovolenou přecpu zážitky je to vůbec ještě dovolená? Aktivní dovolená nebo maraton zážitků? (Zase jeden z paradoxů) Těžko říct a navíc, každý to potřebujeme jinak.

Po svém.

V turbulentních třech letech studia jsem nepostřehla, že toho chci moc. Pracovat, studovat, rozvíjet své dovednosti, schopnosti a zároveň tvořit domov. A tak jsem v listopadu trochu mlela z posledního a začala se uvědomovat, že tohle už tu bylo a moc se to neosvědčilo :-).

Nořím se hlouběji a čekám.

Čekala jsem až životní pračka přepne z programu: praní a odstřeďování, aspoň na máchání a vymáchajíce si vlastní ústa (spíš hubu) mi došlo, že potřebuji změnu.

Vánoce jsem si naordinovala v pomalejším gardu a průzkumu vnitřní krajiny. Trochu neplánovaně jsem se zpomalila pokusem o prověření fyzikálních zákonů, abych zjistila, že gravitace zemská stále nepopírá svou existenci.

A tak do nového roku vstupuji s pokorou pozorovatele a snahou žít každodennost, jak nejlépe umím. Vracet se do svého těla, nenechat se strhnout k hodnocení vnějšího světa a rozklíčovávat jestli ten, kdo hovoří je moje srdce a nebo mysl a podle toho se taky zařídit.

Určitě to přinese změny, záměr mám, tak se ho budu držet 🙂

P.S. Nevím jestli jste to postřehli, ale přibylo pár novinek -kraniosakrální terapie a tkáňové sole.