Biblický příběh z počátků stvoření. Lilith, hříšná žena a Eva? Z počátku ta „čistá“, stvořená jako Adamova žena, ale pak i ona páchá prvotní hřích, když dá Adamovi jablko. ( A tím je jasné co se dá od ženské čekat, alespoň podle Bible)
Dva archetypy ženy.
Úhlů pohledu na jejich existenci je vždy hodně.
V mnoha mýtech je Lilith zobrazována jako démonka ta, co usmrcuje novorozeňata, provokující, nepoddajná.
Myslím, že velká část z nás má Lilith jako tu která škodí. Občas jsem to slýchala i z pohledu astrologie.
Já vnímám Lilith jako ještě nepřijatou část sama sebe, svůj stín. Ne jako něco temného, co je potřeba skrýt, ale jako něco, v čem tkví naše vnitřní síla. Občas ještě neprojevená, ale pořád tam je.
Každá ji máme někde jinde. Najít ji a rozpoznat můžeme v astrologii, nebo já ji vnímám v Kabale jako potenciál změny.
Naše dvě části touží po spojení, protože být jen Evou, poslušnou, následující přání ostatních je cesta do pekel. Ona se naše Lilith občas o své slovo přihlásí a když ji nemáme integrovanou sami v sobě, vyletí ve chvíli, kdy to nejméně potřebujeme. A pak se dějí věci. I bohyně Kálí by mohla závidět 😊 Dštíme síru a pliveme oheň, pálíme vše.
Lilith na sebe obléká různé masky a tak často zůstává dlouho nepoznána.
Ono se ve společnosti vlastně moc nenosí být sama sebou, protože „komu tím prospějete“?
No přeci sobě 😊. ( Takže sobectví?)
Každý si uvědomujeme že je pro nás jako jednotlivce důležité něco jiného a pomalu se učíme chodit ve vlastních botách, nešlapat druhým na nohy a hledat kde je naše individualita.
Teprve ve chvíli, kdy všichni nalezneme svou vlastní individualitu pochopíme, jak moc jsme si podobní, co nás propojuje a pochopíme.
Všichni jsme zranitelní, každý v něčem jiném, a to k čemu nás tohle všechno vede, je podle mého soudu nutnost být celiství. Ve své síle i ve své zranitelnosti.