Dobijte svůj akumulátor

Bydlíte se zlodějem?

Na to nemám energii. Povzdech, nebo realita.

Je ráno, pravě jste otevřeli oči a stejně máte pocit, že vás někdo převálcoval. Jediné co se vám chce, je zahrabat se zpět do peřin a spát. K sakru. Spát jsem šla přeci brzy a dle všech vědeckých studií je 7. hodin tak akorát.

Pojďme se podívat, kde všude energii získáváme a kde ji teda můžeme také ztratit.

Strava. No jasně, jíst se musí. Otázkou je vždy –CO. Chlebíček zhltnutý za pochodu nic moc. Ale co si k němu alespoň sednout a labužnicky si ho vychutnat. Nebojte, nehodlám vás nutit stravovat se v bufáči, nebo rychlém občerstvení. Jen mi jde o to, že i u jídla, je důležitý přístup. Pokud si totiž takovouhle „čuňačinku“ ještě otlučete o hlavu ve stylu – „Nó, takhle asi nezhubneš“, „No fuj, zase fast food.“ Tak vám garantuji bolest žaludku a půl kila směrem vzhůru na váze.

Pokud ale lovíte energii, někde ze dna svého bytí, je to určitě jedna z důležitých položek. Polotovary a jiná předpřipravená jídla většinou obsahují glutamát a stabilizátory chuti, konzervanty. A s tím se musí vaše tělo popasovat, vydat energii na zpracování. Zkuste se občas podívat na složení toho co jíte, někdy je překvapením jaká chemická pomsta se ukrývá třeba v sušenkách, jogurtu, sýrové pomazánce. Přitom zdravá mňamka nemusí zabrat moc času, ani stát moc peněz. Přihodím jeden recept od kamarádky: 2 banány, 2 hrnky kokosu, 1 lžíce másla, trocha skořice a vanilky. Banány rozmačkáte, smícháte s máslem a kokosem, ochutíte skořicí a vanilkou. Teď už jen vytvořit kuličky, rozplácnout vidličkou, aby byly krásné a upéct. Já jsem polovinu obarvila kakaem a vážně jsou super.

A co si dáte k pití? Moc neumím vynechat kávu ikdyž vím, že zvyšuje pocení. Tak se sebou mějte také trpělivost :-). Stimulanty, ve formě nápojů, nám zkreslují pocit únavy. Oni ji totiž nezaženou. Jen potlačí a ona se pak vyvalí v ještě větší vlně. Tak pokud si nechcete zahrávat s tsunami, občas místo kafe, si hoďte 10.minutového šlofíka. Kavičkový rituál čas od času vyměňte za kvalitní čaj, Caro, meltu a nebo si dejte jen klasické malé espreso. A hlavně, nezapomínejte PÍT. Tělo je z velké části z vody složené, tak mu nekomplikujte fungování a dolejte provozní kapaliny, ideálně ve formě vody (nechlazené, neperlivé). A aby vám to udělolo trochu větší radost, nalijte ji do krásné sklenice, třeba na víno.

Abych měla dostatek enrgie zamýšlím se i nad tím s kým trávím svůj čas. A o čem se bavíme. Kamrádka pro kterou je všechno úplně strašné, má strašného šéfa, debilního manžela a zlobivé děti, motivujte, motivujte a učte ji koukat skrz růžové brýle a když to nepůjde, tak jí holt defenestrujte, třeba se jí konečně rozsvítí. A až s ní budete mluvit, přemýšlejte jaká volíte slova. Slovo umí pohladit, ale také funguje jako odjištěný granát. Proto je se slovy potřeba zacházet s opatrností a láskou. Jsou určena k potěšení, ne k pomluvám, k pohlazení po duši, ne k útokům, k podpoře, ne k shazování druhých.

A co zloděj energie, zvaný, budík. Já vím, tady toho asi moc nenaděláme, ale vstává váš pes nebo kočka na budík? A přijdou vám unavení? Mně tedy ne. Lehne si když potřebuje a lítá ve chvíli kdy má spoustu energie. Když je vedro k zalknutí, uklidí se do stínu a není síly která by ho donutila třeba aportovat.

Přiznávám se vám, i ke své lenosti. Přitom, když sama sebe dokopu ke cvičení, vyplaví se mi endorfiny, dobiju své baterky a zvládnu ještě spoustu činnosti. Občas se mě klienti ptají který sport, jaké cvičení je fajn. TO KTERÉ VÁS BAVÍ!!! Mě baví i má práce, takže se mi často stane, že po víc než hodinové masáži mám o hodně víc energie než před ní. Jinak kalanetika, jóga, tanec… je to fuk. Co je na cvičení možná to nejdůležitější? Donutí vás DÝCHAT. Zhluboka, prodýchat celé tělo, okysličit ho. Dech je totiž, obrovský zdroj energie.

Zdrojem i zlodějem, umí být práce a rodina. Je to totiž nikdy nekončící maraton a tak v tomto případě hodně záleží na našem přístupu. Jsem oběť nebo tvůrce? Jsem schopná dát sama sebe na první místo, být ženou a v ženské energii ( pánové prominou, mají jiný přístup a jiné cíle, a je to tak v pořádku), nebo mám pocit, že beze mě, si děti ani zuby nevyčistí? Moc mě zaujal jeden z bodů desatera Ireny Bartošové: „Dělám všechno proto, abych byla na prvním místě dřív, než na vlastním pohřbu“.  Čas je totiž to, co nikdo nevrátí.

Takže, abychom tohle všechno „daly“, musíme o sebe pečovat. Takže – dobře papám, spinkám, hýbu se, nezapomínám pít, naučila jsem se dýchat – Stačí?? NE! A co takhle odpočívat? Válet se, lenošit, číst knížku, drbat s kámoškou, blbnout s dětma, jít si zaplavat, sednout si v kavárně a bezcílně čučet z okna. Že nemáte čas? A kdy si ho chcete udělat? Měla jsem to podobně a vcelku pravidelně jsem 25.prosince odpadla, angína, zápal plic – vždycky to byla šupa, tělo mi dalo jasně najevo, že na něj kašlu.

Já teda takhle končit nechci a nepotřebuju. Tak se snažím, vybírat si. Pravda, ne vždy to úplně jde, ale když nic, tak si mohu vybrat přístup k dané situaci. Skoro vždycky se dá najít něco pozitivního. Tuhle jsem to hledala dooost dlouho – pes mi sežral můj opečovávaný fík dřív, než jsem ho mohla zazimovat. Co se na tom dá najít za klad? NAŠLA JSEM! Byla to velká kytka a měla bych honičku ji ubytovat. Páni, jak mně se ulevilo.

Taky se snažím selektovat pořady v televizi. Myslím, že jste si taky všimly jak nás média masírují různými strašáky – přemnožená klíšťata a nebezpečí meningitidy. Kolik že případů je ročně? Statistiky uvádí okolo 5 na 100 000 obyvatel. Počet umrtí je zhruba 10 osob za celý rok. Já nevím jak vám, ale mně přijde rizikovější přecházení silnice. Zkrátka a dobře s daty se dobře manipuluje. A když chcete někoho ovládat, nejlepší metodou je strašení.

“ Nechoď tam, přijde bubák“

Co by naše společnost dělala, kdyby každý měl svůj názor? Jak by nám podsunuly spásné myšlenky, úžasného života? Vždyť kdo by kupoval další a další spotřebiče, nechal se očkovat proti tyfu, malárii a choleře, pořizoval si další a další půjčky na skvostný život?

Jenže já chci žít život tvůrce, nejsem oběť. Neplácám svou energii zbůhdarma. Nechávám si svou moc a rozhodování.

Vezměte si diář (nebo chytrý telefon) a naplánujte, třeba zatím jen hodinku týdně – čtení knihy, sledování filmu, lelkování u okna s hrnkem čaje. Zkrátka a dobře dobijte bateky něčím, co vám dělá radost.